Archimédés

Můj příběh

Já jsem Archimédés ze Syrakus na Sicílii. Lidé říkali, že písek se spočítat nedá, že je ho nekonečně. Tak jsem vymyslel, jak psát obrovská čísla, a spočítal pro krále Gelóna, kolik zrnek by se vešlo do celého vesmíru: jednička a za ní šedesát tři nul. Nekonečno to není.

Nejslavnější příběh o mně se odehrál ve vaně. Král chtěl vědět, jestli má korunu z čistého zlata, nebo mu zlatník přimíchal stříbro. Když jsem si lehl do plné vany, voda přetekla. Došlo mi, že tělo vytlačí přesně tolik vody, kolik samo zabírá. Koruna a stejně těžký kus zlata musí vytlačit stejně. Vyběhl jsem prý na ulici a křičel „heuréka", našel jsem to. Zlatník podváděl.

Páku jsem miloval. „Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí," říkal jsem. Pomocí kladek jsem prý sám vytáhl na břeh naloženou loď. A vymyslel jsem šroub, kterým se dá voda točit do kopce. Někde v Egyptě ho používají dodnes.

Když Římané obléhali Syrakusy, moje stroje je dva roky držely od hradeb. Nakonec město padlo. Mě prý vojáci našli, jak kreslím kruhy do písku, a já je poslal pryč: „Nešlapte mi na kruhy." Na hrob jsem si přál kouli ve válci, protože jsem zjistil, že koule zabírá přesně dvě třetiny válce, do kterého se vejde.