Blaise Pascal

Můj příběh

Já jsem Blaise Pascal z Clermontu ve Francii. Do školy jsem nikdy nechodil, učil mě táta. Matematiku mi zakázal, abych se nepřetěžoval, tak jsem si ji prý ve dvanácti letech vymyslel sám. Sestra vyprávěla, že jsem kreslil uhlem na dlažbu a přišel na to, že úhly v trojúhelníku dávají dohromady dva pravé. Táta to našel a zákaz zrušil.

Táta vybíral daně a večer sčítal sloupce čísel. V devatenácti jsem mu vyrobil stroj z ozubených koleček: nastavíš čísla, otočíš a stroj sečte. Říkalo se mu Pascalina. Vyrobil jsem jich asi dvacet, byly drahé a někdy se zasekly, ale byl to jeden z prvních počítacích strojů na světě.

Trojúhelník, kterému říkají můj, znali v Číně a v Persii dávno přede mnou. Já jsem s ním ale odpověděl na otázku, kterou mi poslal hráč hazardu: jak si dva hráči rozdělí sázku, když musí hru přerušit? S Fermatem jsme si o tom psali dopisy a z nich vznikla teorie pravděpodobnosti.

Pak mě začal zajímat vzduch. Tvrdilo se, že příroda nesnáší prázdno. Já jsem tvrdil, že vzduch má váhu. Můj švagr vynesl na horu Puy de Dôme trubici se rtutí a rtuť cestou nahoru klesala, protože nad ní bylo míň vzduchu. Měl jsem pravdu. Jednotka tlaku se dnes jmenuje pascal.