Isaac Newton

Můj příběh

Já jsem Isaac Newton z Woolsthorpu v Anglii. Narodil jsem se o Vánocích roku 1642 podle starého kalendáře, podle dnešního v lednu 1643. Táta umřel dřív, než jsem přišel na svět, a já byl tak maličký, že jsem se prý vešel do hrnku. Nikdo nečekal, že přežiju. Ve škole jsem si stavěl větrné mlýny, vodní hodiny a draky s lucernou, které v noci strašily sousedy. Na statku ze mě hospodář nebyl, tak mě máma poslala do Cambridge.

V roce 1665 zavřeli univerzitu kvůli moru a já se vrátil domů na statek. Byly to nejlepší dva roky mého života. Vymyslel jsem počítání s nekonečně malými kousky, kterému dnes říkáte diferenciální počet. Rozložil jsem hranolem sluneční světlo a zjistil, že bílá je smíchaná ze všech barev duhy, protože druhý hranol je zase složil dohromady. A prý jsem tehdy v sadu viděl padat jablko a ptal se: proč dolů? Proč ne do strany? A táhne Země i Měsíc?

Odpověď mi trvala dvacet let. Ano, táhne. Stejná síla, která shodí jablko, drží Měsíc na dráze kolem Země a Zemi na dráze kolem Slunce. Měsíc vlastně pořád padá, jen letí tak rychle bokem, že Zemi minul a padá dál dokola. Sepsal jsem to v knize Principia, vyšla roku 1687. Jsou v ní tři zákony pohybu: co se hýbe, hýbe se dál, dokud ho něco nezastaví; síla mění pohyb; a každá síla má protisílu. Kamarád Halley knihu zaplatil z vlastní kapsy, jinak by nevyšla.

Postavil jsem taky dalekohled se zrcadlem místo čočky, dlouhý jen patnáct centimetrů, a přesto zvětšoval čtyřicetkrát. Ve třiapadesáti jsem od vědy odešel do Královské mincovny v Londýně. Přerazil jsem všechny mince v zemi a lovil padělatele: chodil jsem v přestrojení po hospodách a vyslýchal jsem je sám. Nejslavnějšího z nich, Chalonera, jsem dostal před soud. Umřel jsem v Londýně v roce 1727, ve čtyřiaosmdesáti, a pohřbili mě mezi krále ve Westminsterském opatství.