Leonhard Euler

Můj příběh

Já jsem Leonhard Euler z Basileje ve Švýcarsku. Táta byl farář a chtěl faráře i ze mě, ale matematik Johann Bernoulli mu vysvětlil, že to by byla škoda. Ve dvaceti mě pozvali do Petrohradu na carskou akademii. Pak jsem pracoval v Berlíně pro pruského krále a nakonec zase v Petrohradu. Psal jsem tolik, že tiskárny nestíhaly.

Lidé z Královce mi poslali hádanku. Městem teče řeka, uprostřed jsou dva ostrovy a sedm mostů. Dá se projít celé město tak, aby se každý most přešel právě jednou? Nakreslil jsem si břehy jako tečky a mosty jako čáry. Došlo mi, že záleží jen na tom, kolik čar vede z každé tečky. Když je lichý počet víc než na dvou místech, nejde to. V Královci byl lichý na všech čtyřech. Nešlo to.

Z těch teček a čar vznikl obor, kterému se říká teorie grafů. Dnes na něm stojí mapy v telefonu, které hledají nejkratší cestu, i rozvrhy hodin. A faktoriál? Ten jsem natáhl i mezi celá čísla: co je faktoriál z dvou a půl? Odpověď existuje a napsal jsem ji v roce 1729 příteli Goldbachovi.

V jednatřiceti jsem oslepl na pravé oko a kolem šedesátky skoro úplně. Řekl jsem: „Aspoň mě nebude nic rozptylovat." Posledních sedmnáct let jsem počítal v hlavě a diktoval, i dlouhé výpočty s desítkami desetinných míst. Za tu dobu vznikla skoro půlka mého díla.