Srinivasa Ramanujan

Můj příběh

Já jsem Srinivasa Ramanujan a narodil jsem se v Erode v jižní Indii. Matematiku jsem se naučil sám z jedné knížky vzorců, kterou mi půjčil kamarád. Nebyly v ní důkazy, jen vzorce. Tak jsem si je dokazoval sám, a když jsem dokázal všechny, vymýšlel jsem další. Psal jsem křídou na břidlicovou tabulku a mazal loktem, papír byl drahý.

Ve škole mi šla jen matematika, z ostatního jsem propadl, a tak jsem přišel o stipendium a školu nedokončil. Pracoval jsem jako úředník v přístavu a večer psal do sešitů vzorce. V roce 1913 jsem jich devět stránek poslal do Anglie profesoru Hardymu. Odepsal, že buď jsem génius, nebo podvodník, ale podvodník by tohle vymyslet neuměl.

V Cambridgi jsme s Hardym pracovali pět let. Vymýšlel jsem řady, které počítají pí rychleji než cokoli předtím. Počítače je používají dodnes. Nikdy jsem mu neuměl vysvětlit, jak na věci přicházím. Říkal jsem, že mi je ve snu ukazuje bohyně Namagiri. Hardy věřil na důkazy. Já na obojí.

V Anglii jsem onemocněl. Hardy za mnou přijel do nemocnice a řekl, že jel taxíkem číslo 1729 a že je to nudné číslo. Řekl jsem mu, že ne: 1729 je nejmenší číslo, které se dá napsat jako součet dvou třetích mocnin dvěma způsoby. 1³ + 12³ i 9³ + 10³, tedy 1 + 1728 i 729 + 1000. Od té doby se mu říká taxíkové číslo. Vrátil jsem se do Indie a zemřel ve dvaatřiceti. Sešity zůstaly.