objevitel · 4 min čtení
Ernst Mach
1838–1916 · Praha
Jak vyfotíš zvuk? A proč se rychlost letadel měří v Machách, když jsem sám nikdy neletěl?
Kdy jsem žil
Žil jsem před 110 lety. Barevná čárka jsem já, ostatní jsou další objevitelé z Akademie.
Můj příběh
Já jsem Ernst Mach. Narodil jsem se v Chrlicích u Brna, kde táta učil děti na zámku. Do školy mě dal pozdě, prý jsem byl pomalý. Učil mě sám doma a nechal mě vyrábět věci: soustružit, brousit, skládat. Ruce mě naučily víc než učebnice. Pak jsem vystudoval ve Vídni a jako profesor jsem skoro třicet let učil fyziku v Praze. Byl jsem tam i rektorem univerzity.
Chtěl jsem vidět zvuk. Nedá se vidět, ale dá se vidět, co dělá se vzduchem. Když kulka letí rychleji než zvuk, tlačí před sebou vzduch do stěny, které se říká rázová vlna. S kolegou Salcherem jsme ji v roce 1886 vyfotili: kulka v letu a před ní kužel zhuštěného vzduchu, jako když loď rozhrnuje vodu. Byla to první fotka rázové vlny na světě. Světlo jsme vzali z jiskry, která blikla na miliontinu sekundy.
Přišel jsem na to, že o kulce nerozhoduje, jak rychle letí v metrech, ale kolikrát rychleji než zvuk. Kužel za kulkou je jako otevřený deštník: čím rychleji kulka letí, tím je deštník užší, a z jeho šířky se dá rychlost přečíst. Ten poměr dnes nese moje jméno: Mach 1 je rychlost zvuku, Mach 2 dvakrát tolik. Pojmenoval ho tak až po mé smrti švýcarský inženýr Ackeret. Já mu říkal prostě poměr.
Nejvíc mě ale zajímalo, jak vnímáme. Proč ucho pozná, odkud zvuk letí. Proč se nám při otáčení na židli točí hlava, i když židle zastaví. Sedal jsem si do otáčecího křesla a zapisoval, co cítím. Přišel jsem na to, že rovnováhu máme v uchu, v malých trubičkách s tekutinou, která se při otáčení opozdí. Kolotoč ti motá hlavu, protože tekutina v uchu se točí ještě chvíli po tom, co ty jsi zastavil.
Moje klíče
Operace, které v Akademii vysvětluji já.
Kam jsem ještě sáhl
Oči
Podívej se na schody z šedých pruhů od světlého k tmavému. Na každé hraně vidíš tenkou světlejší a tenkou tmavší čárku, která tam není. Oko si hrany zvýrazňuje samo. Říká se tomu Machovy pásky. Popsal jsem je v roce 1865 a dnes je zná každý, kdo maluje stíny nebo programuje obrazovku.
Filozofie
Věřil jsem jen tomu, co se dá změřit nebo vidět. Na atomy jsem se ptal: „Viděl jste nějaký?" Mýlil jsem se, atomy existují. Ale otázka byla dobrá. Věda má tvrdit jen to, co umí ukázat, a fyzikové 20. století si mou nedůvěru k tomu, co se nedá změřit, vzali k srdci, když stavěli novou fyziku pohybu a času.
Doppler
Když kolem tebe projede houkající sanitka, tón klesne. Popsal to Doppler, který učil v Praze před mnou. Mnozí tomu nevěřili. Postavil jsem trubku, která se točila na tyči a při tom pískala, a každý, kdo stál vedle, slyšel, jak tón stoupá a klesá. Spor skončil.
Věděl jsi, že…
V Chrlicích, kde jsem se narodil, je dnes část Brna. Pár kilometrů od mého rodného zámku stojí letiště, ze kterého startují letadla, jejichž rychlost se měří v Machách.
Kužel za kulkou na mé fotce je stejný jako vlna za lodí. Loď rozhrnuje vodu, kulka vzduch. Když letadlo letí rychleji než zvuk, kužel dorazí k zemi jako rána, které se říká sonický třesk.
Na univerzitě v Praze jsem učil tak, že jsem si každý pokus napřed předvedl doma. Sepsal jsem i učebnici fyziky pro gymnázia, ze které se učily děti v Rakousku, Čechách i na Moravě.
Trik navíc
Odkud to přišlo
Zavři oči a nech kamaráda tlesknout někde v pokoji. Ukážeš správně. Jak to? Zvuk dorazí do bližšího ucha o kousíček dřív, asi o půl tisíciny sekundy. Mozek ten rozdíl zná a řekne stranu. Teď to zkus s jedním uchem zacpaným. Netrefíš. A zkus tlesknutí přesně před sebou nebo přesně za sebou: do obou uší dorazí naráz a ty nepoznáš, jestli je to zepředu, nebo zezadu. Proto se lidé otáčejí hlavou, když něco slyší: hledají rozdíl.
Kde mě potkáš
Mise, kde jsou šifry na moje klíče.
Sousedé v čase
Napsal Klub nadaných dětí · aktualizováno 18. září 2026
Příběh máš. Teď klíč a zámek.